Vinořské kaple Svatováclavské cesty a obnova kaple Hradopražské

Nový administrátor vinořské farnosti Mons. ThDr. Jan Balík v modlitbě u opravené kaple.

Na vinořském katastru bylo historicky umístěno šest z celkového počtu 44 výklenkových kaplí Svatováclavské cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Po této cestě chodila poutní procesí nepřetržitě od poloviny 16. století, dle tradice vycházela od hrobu svatého Václava z chrámu svatého Víta na pražském hradě a končila v místě světcova zavraždění ve Staré Boleslavi, eventuální varianta uvádí možnost cesty od pražské Lorety do poutního mariánského kostela k Palladiu ve Staré Boleslavi. Většina pramenů uvádí, že cesty vedly přes obec Prosek. Starší Svatováclavská cesta vedla ze Staré Boleslavi přes Popovice, Přezletice a Prosek.

Po jejím zániku využívali poutníci cestu jinou nazývanou „Svatá cesta“ vedoucí od bran Prahy k mostu dělícímu Brandýs nad Labem a Starou Boleslav. S pomocí šlechtických mecenášů vybudoval Řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité) podél této cesty souvislou řadu výklenkových kapliček. Kapliček bylo 44, což odpovídalo počtu 44 zvolání (invokací) v souboru modliteb Litanie Loretánské, který oslavoval Panu Marii. Jak uváděl jezuita Jan Tanner ve svém spisu o Svaté cestě, kapličky byly od sebe vzdáleny na délku pražského Karlova mostu. Vzdálenost mezi kapličkami přeměřoval mimo jiné známý historik Prahy 9 Miroslav Kuranda, který ve své knize Z Prahy do Staré Boleslavi svatou cestou (MČ Praha 9, Město Brandýs nad Labem – Staré Boleslav, 2009) uvedl, že tam kde je možnost rozestup mezi kapličkami ověřit, se naměří rozpětí od 440 metrů do 600 metrů, což při předpokladu, že cesta mohla v průběhu staletí doznat určitých změn, koresponduje s uváděnou délkou Karlova mostu 515,76 m.

Jan Balík kropí kapli svěcenou vodou.

Cesta samotná byla v průběhu doby několikrát měněna s ohledem požadavků na vzrůstající dopravu, kapličky však zůstávaly na svých místech, některé byly přemístěny a některé dokonce z různých důvodů zanikly. Kapličky byly jednotného provedení, mezi dvojicí toskánských pilastrů měly niku zakončenou obloukem. Stavbu zastřešoval nízký trojhranný tympanon, většinou s kruhovým slepým okénkem. Vnitřní zadní stěna niky nesla freskovou výzdobu. Vnější fasáda kaple byla zdobena po stranách oblouku niky pod římsou, vlevo byl nakreslen erb a vpravo jméno stavebníka a donátora. Ohledně číslování a určení jednotlivých kaplí vycházel Miroslav Kuranda prvotně z prací Jiřího Dvořáka Dvě pražské pozdně středověké cesty z roku 1973 a Pavla R. Pokorného Zmizelou erbovní galerií z roku 1999.

Podle tohoto číslování náleží k Vinoři kaple od čísla 23 do čísla 28. První dvě, číslo 23 Nezamyslická, jejímž donátorem byl Jan František hrabě Krakovský z Kolovrat, a číslo 24 Nycovská, dotovaná opatem břevnovského kláštera Tomášem Sartoriem, se dnes nacházejí v areálu, respektive u druhé kaple na jeho hranici, vinořského golfového hřiště, tedy na pozemcích pronajatých hl.m.Prahou jeho provozovateli. Kaple jsou v poměrně slušném stavu.

Přímo v zastavěné části obce je umístěna kaple č. 25 Obergürgentálská (Hornojiřetínská), která se nachází poblíž Semtínské ulice cca dva metry od plotu rodinného domu č.p. 598 a poblíž zahrady bytového domu č.p. 783. Také tato kaple je ve slušném stavu, chybí jí možná lepší zastřešení. Okolí této kaple bylo v minulém a letošním roce péčí Městské části upraveno, došlo k odbornému zásahu na v jejím blízkém sousedství rostoucím stromě a byly seřezány okolní keře.

Stav kaple před opravou.

Další kaplí je v těsném sousedství autobusové zastávky Vinořský hřbitov ve směru do města kaple č. 26 Pakenská. Jejím donátorem byl nejvyšší dvorský sudí Jan Jáchym hrabě Slavata. Kaple v těsné blízkosti silnice trpí především v zimě, kdy je její dolní část pravidelně ostříkávána průjezdem autobusů ze zastávky a je také, zřejmě díky svému umístění v samém centru obce, častým terčem tvůrců sgrafitti. Tento stav vedl vedení městské části k záměru posunout kapli dále od silnice směrem do nově rekonstruovaného parku před hřbitovem, kde by ji po opravě mohly čekat klidnější časy a byla by zachována pro budoucí generace.

Kapli č. 27, Plzeňskou, jejímž donátorem byl zase nejvyšší zemský sudí Adolf Wratislav hrabě ze Šternberka, která se do našich dob nedochovala, umístil Miroslav Kuranda v kopečku klesání Mladoboleslavské ulice poblíž křížení s ulicí Ke Mlýnku, a připomíná ji dřevěný kříž poblíž zastávky Lohenická směr do centra.

Poslední vinořskou kaplí je kaple č. 28, Hradopražská, původně umístěná poblíž Mladoboleslavské ulice vpravo směr z města, před areálem cukrovaru. Po jeho zbudování byla nejspíše přemístěna k výpusti Cukrovarského rybníka. Jejím donátorem byl oficiál arcibiskupské konzistoře a kanovník metropolitní kapituly Václav Jiří Bílek z Bílenberka.

Radní Jan Červenka před opravenou kaplí.

Právě tuto poslední vinořskou kapli si vedení městské části, s ohledem na její neutěšený stav, zvolilo jako pilotní část projektu obnovy vinořských kaplí Svatováclavské cesty. Po roce 2023, v němž došlo k opravě střešní krytiny, navázala činnost v roce 2025 a investicí městské části byla před několika dny dokončena oprava celé kaple. Za vzácné součinnosti spolku Via Sancta Mariana, na čele s řádovou sestrou Dominikou Janou Bohušovou, jehož péčí byl umístěn na střeše kaple kamenný křížek, jsme mohli převzít od dodavatelské firmy opravenou kapli. Její předání veřejnosti proběhlo v neděli 6. 9. 2026 odpoledne.

Právě spolek Via Sancta Mariana, založený mimo jiné právě za účelem péče o kaple Svaté cesty, pořádá vždy poslední den v roce pouť po celé délce Svatováclavské cesty, která startuje v poledne na Staroměstském náměstí v Praze a končí kolem půlnoci v chrámu Svatého Václava ve Staré Boleslavi. Tak se třeba letos o Silvestru můžete alespoň na část cesty k poutnímu procesní připojit.

Jan Červenka, radní MČ Praha-Vinoř

(s využitím materiálů z citované knihy Miroslava Kurandy)