VELKÁ NOVINOVÁ HRA

Hrajte s námi o hodnotné ceny a objevujte známé i neznámé vinořské lokality. Každý měsíc si ve Vinořských novinách přečtete příběh a dvě soutěžní otázky. Své odpovědi odevzdejte v knihovně do 15. 1. 2026; následovat bude slavnostní vyhlášení výsledků. Nápovědy naleznete v knihovně, na YouTubu (kanál Kronikářka Vinoř), všude ve Vinoři a také osobně u paní kronikářky.  HRACÍ PLÁN si můžete od 14. 1. zakoupit za 20 Kč v knihovně ve VINCENTU (Opočínská 364).

SRPEN – CUKROVAR

Rozvoj každé obce závisí především na pracovních možnostech v obci a jejím bezprostředním okolí. Mimořádný hospodářský a sociální význam pro Vinoř měl tak koncem 19. století a v první polovině 20. století místní spolkový rolnický cukrovar. Rolnické družstvo pro stavbu cukrovaru se utvořilo v roce 1868, stavba začala o dva roky později a první řepná kampaň proběhla už v roce 1872. Vyráběl se zde žlutý krystalový cukr, který se jako polotovar dovážel do cukrovaru v Čakovicích ke zpracování v rafinerii. Podnik byl organizačně a technicky velmi dobře veden, soustavně se prováděla údržba a technická zlepšení. V kampani našlo každoročně práci až 300 lidí z Vinoře i sezónních dělníků, které domácí nevraživě nazývali „horáci“.

Poslední kampaň vinořského cukrovaru proběhla v roce 1953, pak byl cukrovar zrušen. Cukrovar v roce 1957 převzalo ČKD Stalingrad z Vysočan a provedlo zde rozsáhlé adaptace na sklady. Přitom se sem ale stále ještě vozila a překládala řepa pro čakovický cukrovar. Po roce 2000 si areál bývalého cukrovaru/ČKD vyhlédli filmaři, a to dokonce hned třikrát. Po natočení posledního filmu byly pak budovy bývalého cukrovaru zbourány.

Zároveň s výstavbou cukrovaru došlo ke zřízení dvou rybníků pro jeho provoz – jde o Velký rybník (1874) a Cukrovarský rybník (1888). Velký rybník sloužil k zadržování vody pro cukrovar, druhý rybník byl však zřízen cukrovarem až po delším nátlaku. Přestože cukrovar, a především jeho kampaně, dával práci mnoha osobám, pro některé byl nesmírnou přítěží a velkým problémem. Šlo o mlynáře z mlýnů na toku Vinořského potoka, který byl prací cukrovaru trvale znečišťován, a z nich nejvíce si stěžoval František Čermák, majitel Čermákova mlýna v Podolance. Čermák měl lepší vyjednávací pozici, protože byl také cvrčovickým starostou, ale především byl jeho mlýn k cukrovaru nejblíž. Vinoři dnešních dnů byly ale Čermákovy stížnosti vlastně ku prospěchu. Mlynář si vysoudil pravidelné odškodné, které mu cukrovar platil, závazek k pravidelnému čištění potoka a také si v roce 1888 vymohl zřízení nového továrního – cirkulačního rybníku, což je právě Cukrovarský rybník.

OTÁZKA 15: Uveďte alespoň jeden z filmů, které se ve vinořském cukrovaru natáčely.

OTÁZKA 16: Na Podolanku vás dovede tok Vinořského potoka velmi příjemnou procházkou. Více než polovina mlýnů na potoce už neexistuje, Čermákův mlýn ale stále stojí, a na jeho průčelí najdete také vročení. Jaký rok hledáme?

ČERVENEC – HRADIŠTĚ

První písemná zmínka o Vinoři nezmiňovala naši obec, jak jsme zvyklí, ale osídlení v místech, které dnes nazýváme Hradiště (rozdělené nad dvě části – Velké a Malé hradiště). To se nachází na skalním ostrohu nad Vinořským parkem a dnes je významnou vinořskou archeologickou lokalitou. Na tomto ostrohu byly zachyceny doklady pravěkého osídlení; nejstarší raně středověké osídlení zde můžeme datovat přibližně na přelom 9. a 10. století. V přední části Velkého hradiště se našly pozůstatky veliké halové stavby, dlouhé nejméně 40 metrů, s vnitřní rozlohou přes 450 m². V jihozápadním rohu stavby pak byl v roce 2017 odkryt solitérní a špičkově vybavený hrob mladé, pravděpodobně třináctileté dívky. Jeho stáří je na základě radiokarbonové datace kladeno již na přelom 9. a 10. století, a podle kolekce stříbrných a zlacených šperků, které odkazují na prostředí Velké Moravy, odborníci usuzují, že dívka náležela k nejvyšším společenským vrstvám rodícího se přemyslovského státu. Podle archeologů tak ve Vinoři sídlila elita velmi blízká špičkám raného přemyslovského státu. Šperky z tohoto hrobu jsou vystaveny ve stálé expozici Národního muzea.

Na začátku 20. století ale prostory bývalého hradiště sloužily k úplně jiným účelům – hrabě Czernin zde zbudoval střelnici. Na ní se pořádaly střelecké závody, kterých se s oblibou účastnil i František Ferdinand d’Este a arcivévoda Karel, poslední císař dynastie Habsburků (až 900 holubů se chovalo ve voliéře u satalické hájovny).

Jako zdroj vody pro obyvatele hradiště sloužily vývěry ze skalních puklin, dnes zvané Malá a Velká Trhlina, které se nachází ve Vinořském parku přímo pod skalním ostrohem. Tyto prameny dnes napájí rybník U kamenného stolu a rybník U Pohanků.

OTÁZKA 13: Onen archeologický nález hrobu z roku 2017 byl v médiích patřičně uveden a mladé dívce z blízkosti přemyslovských kruhů se dostalo poetické přezdívky. Jak se dívce říká?

OTÁZKA 14: Ve skalním masivu Velké Trhliny něčí ruka neznámo kdy vyryla nápis. Co si na skále můžete přečíst?

ČERVEN – VINOŘSKÝ ZÁMEK

Vrcholně barokní zámek postavil v letech 1719–1724 František Maxmilián Kaňka pro Františka Josefa hraběte Czernina z Chudenic. K zámku neodmyslitelně patřil zámecký park s oborou, ve kterém pak byl jako koupaliště v roce 1911 zřízen rybník U Kamenného stolu. Za Otakara Czernina byl zámecký park v anglickém stylu i s bažantnicí obehnán drátěným plotem, který umožňoval chov vysoké zvěře a chránil zámeckému panstvu intimitu prostředí. Czerninská honitba ve Vinoři byla proslulá, jezdil sem lovit František Ferdinand d’Este i následník trůnu arcivévoda Karel I. Ve 20. letech 20. století si revír s czerninskou oborou vinořského zámku pro potřeby firmy Lucernafilm pronajal mediální podnikatel
a filmový producent Miloš Havel. Otakaru Czerninovi byl pro jeho protičeské postoje po vzniku ČSR zabaven majetek státem a zvláštní komise předala zámek do užívání řádu anglických panen. Anglické panny obývaly zámek do roku 1924, kdy pozemkový úřad vyhověl Czerninově žádosti o vyloučení záboru z pozemkové reformy a rozhodl se ponechat hraběcí rodině zámek, park a bažantnici.Přestože byl Otakaru Czerninovi zámek vrácen, hrabě i s rodinou zůstal natrvalo v Rakousku a roku 1925 zámek se statkem prodal řediteli Živnobanky Jindřichu Bělohříbkovi za 3 900 000 Kčs. Šťastný život Bělohříbkových ve Vinoři přetrhla druhá světová válka. Na zámku se na začátku války zařídilo gestapo a v roce 1942 oba manželé zemřeli. Jejich dceři byl zámek zkonfiskován, zestátněn a byla v něm zřízena ubytovna jugoslávské učňovské mládeže. V roce 1947 přešel objekt zámku do správy ministerstva zdravotnictví, bylo instalováno ústřední vytápění, vodovod a kanalizace a do zámku se 11. září 1948 přestěhoval z Litoměřic Léčebně výchovný ústav pro mládež. Od 5. října 1952 pak patří zámek ministerstvu vnitra. Sídlila zde Ústřední škola ministerstva vnitra Felixe Edmundoviče Dzeržinského (MV FED), tedy škola pro příslušníky StB. Dnes zámek spravuje Krajské ředitelství Policie ČR Středočeského kraje a není veřejnosti přístupný.

OTÁZKA 11: Při konfiskaci zámku v roce 1945
z něj byl odvezen všechen movitý majetek a velká umělecká sbírka. Dřevěný lustr z knihovny ale koupili salesiáni z Kobylis a věnovali ho do jedné veřejné vinořské budovy. Kde lustr dnes najdete? (Nápověda: V neděli je to nejlepší!)

OTÁZKA 12: Zároveň s výstavbou zámku byla k němu zřízena soukromá cesta ze Kbel a již v roce 1785 byla u celé této cesty zmiňována kaštanová alej, která čítala údajně 500 stromů na každé straně. Později se ze soukromé šlechtické cesty stala veřejná krajská silnice, ale kaštany rostly dál. V roce 1967 nechalo ONV Praha-sever celou alej vykácet a o rok později byly po obou stranách silnice za příkopem v poli vysázeny lípy. Kolik lip se dnes nachází na pravé straně silnice směrem do Kbel až k Pralesu?

KVĚTEN – VINOŘSKÉ SPOLKY

Vinoř má v současné době registrovaných spolků tři desítky, ale ty opravdu zasloužilé a historií prověřené, jsou jenom dva – sokolové a baráčníci.
Vinořská TJ Sokol je nejstarším fungujícím vinořským spolkem. Ustavující schůze sokolské jednoty se konala 22. ledna 1922 a o tři roky později byl položen základní kámen na stavbě sokolovny. Ta byla postavena za pouhých pět měsíců a slavnostně otevřena byla 13. září 1925. Celkové náklady na stavbu byly vyčísleny na 240 000 Kčs, přičemž z pokladny, prodejem písku i mimořádným darem Josefa Hofmana ve výši 10 000 Kčs se povedlo sehnat celkem 106 200 Kčs. Padl návrh, aby dluhy vzniklé stavbou byly spláceny z výnosu hostince v sokolovně zřízeného, obecní úřad ale koncesi sokolům neudělil, takže bylo v sokolovně otevřeno kino. Na přelomu 70. a 80. let se v létě promítalo také na hokejovém hřišti vedle sokolovny.
S organizací jsou neodmyslitelně spojeni starosta sokolské jednoty (a také majitel statku a vinořský starosta) Josef Hofman, jemuž byla sokolovna zasvěcena, a župní náčelnice Zorka Kadeřábková, která za války zachránila župní sokolský prapor. Oba byli potrestáni komunistickou zvůlí.

Druhým nejstarším stále fungujícím spolkem jsou baráčníci, tedy Vlasteneckodobročinná obec baráčnická ve Vinoři, která byla založena 21. srpna 1932. Fakticky spolek fungoval ale až od září roku 1933 a hned v prosinci téhož roku zrealizovali baráčníci vánoční nadílku nejchudším dítkám vinořským. Na rozdíl od sokolské jednoty nebyla baráčníkům po roce 1948 zakázána činnost, ale fungování se omezilo na brigádnické akce pro potřeby MNV, sběr surovin a původní program byl značně potlačen.  V současné době se baráčníci vrátili ke svému původnímu programu, naše tetičky jsou s besedou i bez ní zvány na různé akce a v roce 2023 byla obnovena tradice Májů.

OTÁZKA 9: Každá správná sokolovna má také zpodobnění sokola. Většinou bývá na fasádě, my ho ale máme vevnitř ve formě desky. Ta je umístěna vlevo nad schody hned za vstupními dveřmi a vy napište, kdo je jejím autorem.

OTÁZKA 10: Sokolové si nechali ke stému výročí vyrobit nový prapor, baráčníci ale stále používají prapor z roku 1957, jehož rozvinutí bylo tehdy největší slavností obce baráčníků od jejího založení. Prapor je oboustranný a nám bude stačit, když napíšete, co je alespoň na jedné straně.
(Nápověda: Prapor můžete vidět na stánku našich baráčníků na Vinořském vandráčkovi.)

DUBEN – UDÁLOSTI VE VINOŘI
Ve Vinoři se toho dělo (a děje, samozřejmě) daleko víc, než byste řekli. Ne vždy to byly události pří-jemné, ale tak už to v životě prostě bývá.
Dne 15. května roku 1891 byla v Praze Výstavišti uspořádána Všeobecná zemská a jubilejní výstava a její ohlas byl mimořádný – více než 8700 vystavovatelů představilo svou produkci dvěma a půl milionu návštěvníků včetně císaře Františka Josefa I. Výstavní výbor se také snažil výstavu oživit různými atrakcemi a obchodník Samuel Hoffmann tehdy nabídl provoz upoutaného balonu „Kysibelka“. Při prvním volném letu ale balon praskl a zřítil se, a tak organizátoři výstavy do Prahy pozvali francouzské vzduchoplavce Édouarda Surcoufa, Eugéna Taupina
a Louise Godarda, kteří přivezli dva balony. Jako první se na výstavě vznesl Édouard Surcouf 23. července 1891 a byl to první úspěšný volný let balo-nem v Čechách. Vzduchoplavci podnikli z pražského Výstaviště celkem 34 plaveb a v neděli 18. října poslední plavbou balonů skončila po pěti měsících i Zemská jubilejní výstava. A tento poslední let obou balonů skončil právě u Vinoře. Malý balon se snesl za vinořskou bažantnici a velký balon Victor Hugo přistál u vinořského cukrovaru.

Druhá událost byla z kategorie těch nepříjemných. Dne 25. září 1948 se na vinořské faře sešli bývalí funkcionáři českých nekomunistických stran. Schůzky se zúčastnili Milada Horáková a Josef Nestával za národní socialisty, Vojta Beneš a Zdeněk Peška za sociální demokraty a Vojtěch Jandečka za stranu lidovou. Na schůzce se projednávala otázka možné koordinace politických aktivit jednotlivých stran, přičemž sociální demokracie byla v té době již násilně sloučena s KSČ. Dr. Horáková byla dva dny poté zatčena a vinořská schůzka se stala jedním z ústředních bodů konstrukce a posléze i obžaloby procesu „s vedením záškodnického spiknutí proti republice“.

OTÁZKA 7: Všeobecná zemská a jubilejní výstava 1891 byla s Vinoří provázána nejenom přistáním francouzských balonů, ale i jinými příběhy. Uveďte alespoň jeden z nich. (Nápověda: Všechny souvislosti výstavy a Vinoře budou uvedeny v rámci divadelního představení „Balóny nad Vinoří“, které se odehraje v Obůrkách, dne 4. května 2025. )

OTÁZKA 8: 24. října 2002 byla na zdi vinořské fary instalována deska upomínající na schůzku Milady Horákové. Na desce jsou uvedena i jména tří vinořských salesiánských administrátorů, kteří byli v dubnu roku 1950 v rámci „Akce K“ internováni v želivském klášteře. Uveďte tato jména.

BŘEZEN – BYDLENÍ VE VINOŘI

Ve Vinoři se bydlí bezvadně a k nalezení tu jsou různé typy domů. Při procházce Vinoří potkáte staré domky, typizovanou podnikovou výstavbu, okály i prvorepublikové vily. V minulosti se tu nacházelo i bydlení nouzové, a to přímo nouzová kolonie.
O chudé se podle domovského zákona musely na své náklady postarat všechny obce – do svého připojení k Praze tedy samostatně i pražská předměstí a obce v okolí hlavního města. Trvalé starosti s ubytováním svých příslušníků vyřešila Vinoř ve 20. letech 20. století kromě stavby obec-ního chudobince také pronájmem části obecního pozemku naproti Ctěnickému háji na hranici s přezletickým katastrem za uznávací poplatek 20 Kčs ročně na postavení nouzových domků.
Dne 7. dubna roku 1985 někdo zapálil opuštěný domek pana Boreckého (čp. 296) o Velikonocíc. Nebylo tehdy co zachraňovat, protože již delší čas nebyl dům obýván, leda že – jak píše v kronice František Klifner – „zde přespal asociální element“. V týdnech následujících po požáru byla zbořena ještě stavení čp. 295 Kožených (dříve Štěpánkových) a čp. 321 Kalinových. Ostatně na všechny tyto tři opuštěné domy byly již dávno před požárem vydány výměry ke zbourání, čímž započala asanace nouzové kolonie u Ctěnického háje.

OTÁZKA 5: Nouzová kolonie byla sice v 80. letech asanována, její pozůstatky ale na místě najdete dodnes na zahradách dnešních domů. Projděte se na místě chudinského bydlení a napište, na které adrese je můžete dodnes vidět.

OTÁZKA 6: Do Vinoře se samozřejmě dostala i stavební novinka, zrozená v 60. letech minulého století, tedy „rodinný dům typu V“ Josefa Vaňka, lidově nazývaný „šumperák“. Ve Vinoři jich je nejméně 5, tak alespoň jeden najděte. Kde se nachází? (Nápověda: procházku směřujte do části Vinoře od Klenovské ulice směrem na Ctěnice.)

ÚNOR: VINOŘSKÁ CIHELNA

K vinořskému zámku patřila kromě mnoha pozemků, několika domů a statku také zámecká cihelna. Nacházela se v domě, kterému se později říkalo u Ottlů (dnes Mladoboleslavská 139). Z hlíny, která se těžila směrem na Ctěnice a Čakovice, se pálily velmi tvrdé a kvalitní cihly. Také je ještě na lec-jakých místech ve Vinoři uvidíme – s nápisy „Vinoř“
v několika variantách jsou naprosto nezaměni-telné. Cihelna byla zrušena v roce 1902, ale ještě v šedesátých letech byla v domě zmiňována zachovalá cihlářská pec.

V této cihelně probíhal první archeologický průzkum ve Vinoři. Při rozšiřování cihelny došlo k objevu kamenných střepů knovízské kultury, které od kopáčů přebíral archeolog Josef Antonín Jíra v letech 1897–1906, a do muzea pak spolu s keramikou odevzdal i depot předmětů z mladší doby bronzové.

OTÁZKA 3: Napište alespoň jedno místo, kde jste našli ony signované vinořské cihly.

OTÁZKA 4: Depot bronzových předmětů je uložen v Národním muzeu, ale nálezy kamenných nástrojů a nádob si můžeme prohlédnout v archeologické části vinořské expozice na zámku Ctěnice. V jedné vitríně této expozice, věnované pravěkým artefaktům, jsou uloženy nálezy nástrojů z doby kamenné. Jaký nástroj je v této vitríně označen číslem 6?

LEDEN: VINOŘ & NOVÁ VINOŘ
Ves Vinoř byla majetkem vyšehradské kapituly a jako první světský majitel vsi je zmiňován v roce 1358 bohatý pražský měšťan Reinbold Goldner. Držitelé vsi se pak střídali až do roku 1650, kdy Vinoř koupil Heřman Václav Czernin z Chudenic a Vinoř zůstala v držení rodu Czerninů až do roku 1918. Přestože bylo czerninské panství rozlehlé a mnoho okolních obcí bylo k Vinoři přifařeno, přiškoleno či jinak připojeno, neměla vinořská obec původně samostatnou správu a až do roku 1890 byla součástí spojených obcí Vinoř–Kbely–Satalice s jedním starostou.  V roce 1788 josefínský katastr uvádí ve Vinoři 27 chalup, 9 statků, 1 kovárnu, mlýn, hospodu a 3 vrchnostenské budovy, v roce 1848 žilo ve Vinoři 666 obyvatel v 88 domech (k 1. 1. 2023 bylo ve Vinoři evidováno 4 163 obyvatel). Z pozemků, které byly po první světové válce zabaveny hraběti Otakaru Czerninovi, získala Vinoř svou část, a to především pozemky u Satalic. Ty byly rozparcelovány a v roce 1921 tu na pravé straně silnice z Vinoře povstala čtvrť zvaná „Nová Vinoř“. V roce 1925 čítala Nová Vinoř 50 domků s číslem popisným, v roce 1941 už jich bylo 160. O odtržení Nové Vinoře (a jejímu přičlenění k Satalicím) požádali její obyvatelé v roce 1945; došlo na to až 1. ledna 1950, kdy Vinoř v jediném dni přišla o 137 čísel popisných a 695 obyvatel.

OTÁZKA 1: Běžte se podívat, jak velkorysé ulice, pozemky a domy byly v Nové Vinoři vyprojektovány (v ohraničení ulic Vinořská – Trabantská – U Čističky – Bošínská). Na domě čp. 214/6 v ulici U Čističky uvidíte poslední dobový pozůstatek Nové Vinoře – původní číslo popisné. Jaké je to číslo?

OTÁZKA 2: K obci neodmyslitelně patří její oficiální symboly – ty má Vinoř překvapivě až od roku 1998. A vinořská vlajka je identická s vlajkou jednoho státu. Namalujte vlajku Vinoře a uveďte, který stát má stejnou vlajku.