Městská část Praha-Vinoř

Úvod > MČ Praha-Vinoř > Historie > Historie obce Vinoř

 
Historie a současnost MČ
   
   
Historie samostatné obce Vinoř (dnešní městské části Praha-Vinoř)
 zpracováno dle Františka Filipa, z knihy Pražské radnice, vydané v Praze v r. 2002
V 19. století byla Vinoř součástí tří spojených obcí - Kbely-Satalice-Vinoř, v jejichž čele stál hrabě Otakar Černín, majitel vinořského panství. Obec řídil k tomu zvlášť jmenovanými úředníky.

20. září 1890 Usnesením Zemského výboru království českého se Vinoř osamostatnila z feudální závislosti a byla prohlášena za obec s vlastní samosprávou. 19. prosince 1890 se konaly první volby a historicky prvním starostou byl zvolen Antonín Zeithamel. 

Vinoř měla vždy příkladný přístup ke vzdělávání dětí a ke školství, o čemž svědčí záznamy již z doby Marie Terezie. Od roku 1904 zavedlo zastupitelstvo spolu se školou jako součást výuky nový předmět - pěstování stromů, zeleniny a květin. Výuka se prováděla v zámecké zahradě a vedl ji zámecký zahradník. Již v roce 1910 tu bylo zřízeno školní hřiště na pozemku darovaném hrabětem Černínem. V té době měla Vinoř 956 obyvatel a 112 domů.

V roce 1921 měla Vinoř 1180 obyvatel a 145 obytných domů. V té době byla ve Vinoři velká nezaměstnanost. Je třeba také zmínit, že toho zastupitelstvo využilo a zadalo ve vybraných lokalitách stavbu kanalizace.

V roce 1924 bylo pro rozvoj obce podstatné napojení na rozvod elektrického proudu a zavedení telefonického spojení. Do té doby měla pošta pouze telegraf, přestože tu sloužila obyvatelům již od roku 1862.

Dne 25. listopadu 1927 proběhla kolaudace chudobince, o jehož stavbě zastupitelstvo rozhodlo v roce 1922. Budova měla osm místností bez sociálního zařízení, ale pro zlepšení životních podmínek nejméně majetných vinořských občanů byla významnou pomocí. Od následujícího roku (1928) Vinoř už nepatřila pod okres Karlín, ale pod okres Praha-východ.

Na začátku třicátých let rozhodlo zastupitelstvo za starostování Pavla Šulce a místní školní rada o stavbě měšťanské školy a zadalo ji místnímu staviteli Josefu Hradcovi. Rozpočet 1,2 mil. Kčs byl sice rozdělen i na přifařené obce, ale nakonec vzala na sebe celou odpovědnost Vinoř. Vyučování bylo zahájeno v roce 1933. Měly být dostavěny ještě kabinety a učebny, ale kvůli vysokému zadlužení k tomu již nedošlo. Jak poznamenal kronikář, „dobudování je ponecháno příštím generacím“. Avšak trvalo celých 66 let, než byl 1. 9. 1999 otevřen nový moderní pavilon učeben včetně dvou bytů. 

Dobu německé okupace zaplatilo životem dvanáct zdejších občanů. Našli se však členové zastupitelstva a další občané, kteří rodinám zatčených pomáhali finančně i morálně, bez ohledu na vlastní nebezpečí. Na výzvu České národní rady byl ustaven Revoluční národní výbor, který se sešel poprvé 28. 11. 1944. Vedl jej tajemník J. B. Nesnídal, který byl také zvolen jeho prvním předsedou. Funkci vykonával do července 1945.

K 29. 9. 1950 rozhodl Středočeský KNV o připojení Nové Vinoře k obci Satalice. Vinoř se tím zmenšila o 139 rodinných domků a 695 občanů, ale byla k ní přičleněna osada Ctěnice. Přestože šlo o období násilného utužování politické moci KSČ a blížících se politických procesů, žila Vinoř svým vlastním, jakoby nenápadným životem. V těchto zlých dobách, stejně jako v období tzv. normalizace, se ve všech místních orgánech vždy našli lidé rozumní, chladně a střízlivě uvažující, kteří i za cenu osobních konfliktů a tvrdých kritik nepodlehli momentálně uplatňovaným názorům. Z pohledu mnohých je to neuvěřitelné, ale 11. dubna 1954 se ve Vinoři konalo slavnostní svěcení zvonů, údajně dovezených z Německa, jako náhrada za zvony vinořské, odvezené za války. Kmotrem byl známý léčitel Jan Mikolášek.

Zbývající roky do konce desetiletí byly na události chudé. Tehdejší kronikář o nich napsal: „… věru málo změn je zde …: kdybych měl psát kroniku jen o událostech v obci, to bych si odpočinul.“

V šedesátých letech se třikrát měnil předseda MNV, jednou tuto funkci zastávala také žena, střídali se i tajemníci. Zcela nedostačující byla občanská vybavenost, chyběla kanalizace, rozvod vody, nevyhovovala elektrorozvodná síť atd. Smutnou událostí z 21. února roku 1967 bylo zničení kaštanové aleje z Vinoře do Kbel, která je připomínána již v roce 1785, silnou větrnou bouří. Na jejím místě pak byly vysázeny vzrostlé lípy.

Koncem šedesátých let byly mimo jiné zpracovány plány na přestavbu školy včetně tělocvičny, bytů pro učitele a školníka (od roku 1962 se tu vystřídalo pro nedostatek bytů 66 učitelů) a stavbu odchodního domu. S budováním se však pro nedostatek kapacit nezačalo. Místnímu úřadu se ale podařilo spolu s Památkovým úřadem zachránit před demolicí farní sýpku - barokní stavbu, ozdobu Vinořského náměstí.

Rok 1974, kdy byla Vinoř 1. 7. přičleněna k hl. m. Praze, znamená zásadní obrat v jejím rozvoji. Od té doby se postupně modernizovala a stávala se důstojnou vstupní obcí do hlavního města. Hned na podzim rada schválila přidělení 36 staveních parcel a bylo navrženo i nové pojmenování ulic po obcích okresu Pardubice. V roce 1978 bylo dokončeno nové zdravotnické zařízení a současně probíhala také výstavba víceúčelového areálu školy - školní kuchyně, jídelny a polytechnických dílen. Rodiče žáků a další občané tu během tří let odpracovali na pět tisíc hodin a v r. 1980 byl nový komplex předán škole. V říjnu 1979 vyšlo první číslo Vinořského zpravodaje. Ke konci sedmdesátých let se podařilo zabezpečit projektové práce pro stavbu přivaděče městské vody ze Kbel, zajistit dodavatele a dále výstavbu tří trafostanic, nutných pro celkové zlepšení dodávky elektrického proudu.

V roce 1981 byl předsedou MNV znovu zvolen JUDr. J. Machek (poprvé do funkce nastoupil v r. 1967). Hned na prvním zasedání rady bylo projednáno napojení obce na městskou hromadnou dopravu, která pak byla zavedena od listopadu 1981.

kliknutím zvětšíte V roce 1986 byli zvoleni noví členové zastupitelstva a rady, předsedou MNV se stal Ing. Myron Gawdun. JUDr. J. Machek po 16 letech vedení obce odešel do důchodu, ale dál pracoval jako místopředseda. V prosinci bylo otevřeno nové obchodní centrum, a tím se vyřešily dlouhotrvající potíže zdejších obyvatel s možností nákupu. Rok 1988 byl zcela ve znamení oslav 900 let první písemné zmínky o Vinoři v darovací listině krále Vratislava II. Vyšehradské kapitule. K tomuto výročí též vyšla první publikace o obci.

Hned začátkem roku 1989 řešil místní národní výbor znečištění Vinořského potoka a rybníků těžkými kovy, jež bylo stokrát větší, než připouštěla tehdejší norma. Proto byl vydán zákaz jakéhokoliv používání vody včetně koupání. Situace si vyžádala i řadu dalších opatření. V té době již docházelo ke zcela viditelným změnám v politické situaci, přesto se podařilo schválit program stavebních akcí pro rok 1990 - zahájení stavby kanalizace, vodovodních řadů, plynofikace škol a budovy obecního úřadu, sokolovny a dalších objektů. Některé byly zahájeny již ve druhé polovině osmdesátých let. Plenárního zasedání dne 7. prosince se účastnilo mimořádně mnoho občanů a tomu odpovídala i diskuse. Mnozí požadovali odstoupení vedoucích funkcionářů, ale návrh při hlasování neprošel. Byl ustaven přípravný výbor OF, který svolal na 19. prosince ustavující shromáždění a na 30. ledna 1990 veřejnou manifestaci. V práci rady nedošlo k žádným zásadním změnám. Volby do místního zastupitelstva proběhly 24. listopadu 1990. Starostou se stal Jaroslav Krajl a byli zvolení noví členové rady. Název MNV nahradil název místní úřad, náměstí bylo přejmenováno na Vinořské náměstí. Byla otevřena nová prodejna zeleniny, před dokončením byla čistička odpadních vod. V záměrech místního úřadu a zastupitelstva bylo i převzetí některých objektů a pozemků určených k privatizaci, aby mohly být řešeny obecní potřeby, ale k realizace nedošlo. V dalších letech se začala budovat kanalizace a proběhla přestavba čp. 245 na dům seniorů. (Dům byl postaven ve druhé polovině dvacátých let původně jako chudobinec.) Nyní má osm bytových jednotek a nájemníkům byl předán 15. prosince 1994.

V listopadu byl při komunálních volbách opět zvolen starostou Jaroslav Krajl, místostarostkou Eliška Vodvářková a nově byla zřízena funkce tajemníka, kterým se stal JUDr. Jaroslav Machek.

Od 1.února 1995 bylo do správy obce převedeno zdravotnické zařízení. Dlouho předtím se mluvilo o potřebě otevřít ve Vinoři lékárnu. K tomu došlo v listopadu 1997 v prostorách rekonstruovaného zdravotního střediska. K posílení kulturního života v obci velmi přispělo přidělení uvolněných prodejních prostor v čp. 13 paní Evě Rytinové na zřízení knihkupectví a galerie. Provoz byl zahájen v červnu 1996 výstavou Jiřího Wintra - Neprakty. Krátce nato vzpomínali zdejší obyvatelé 100. výročí dostavby obecné školy. Tento čin ještě i po tolika letech vzbuzuje úctu k tehdejším představitelům obce. Dne 4. června 1998 předal předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman zástupcům městské části oficiální insignie - znak a prapor. Znak symbolizuje první písemnou zmínku o Vinoři z roku 1088.

Po volbách v roce 1998 se stal starostou opět J. Krajl a místostarostkou E. Vodvářková. Za podstatné finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy zorganizoval místní úřad spolu s farním úřadem opravu venkovní části a střechy kostela, který je rovněž významnou kulturní památkou. Následovala i generální oprava farní budovy, která tvoří součást barokních památek náměstí. Celková oprava včetně sociálního zázemí byla dokončena v září roku 2001. V tomto roce byly dokončeny rovněž všechny inženýrské sítě, a tím bylo umožněno začít s konečnou úpravou ulic, položením zámkové dlažby, s výsadbou okrasných stromů a keřů. S dokončením se počítá v roce 2002.

Významným dnem Vinoře byl 3. červen 2000, kdy byla slavnostně otevřena expozice Kočárovny - muzea kočárů v areálu ctěnického zámku. Rekonstrukce zámeckého areálu dále pokračuje. V roce 2001 byla provedena generální oprava domů a majetku městské části včetně zateplení, nové fasády, plynofikace, výměny oken, nových chodníků a parkové úpravy. Součástí úprav byla i přístavba deseti nových bytů v půdní vestavbě.

Po rozdělení Prahy na 22 správních obvodů k 1.7.2001, je MČ Praha-Vinoř začleněna do správního obvodu 19 se sídlem v Praze-Kbelích. Úřad městské části zůstal zachován včetně agendy ověřování podpisů a listin a evidence obyvatel.