Městská část Praha-Vinoř

Historie a současnost MČ

Dějiny 11. až 19. století

Název obce Vinoř je v místním povědomí odvozován z pěstování vína. Vinice zde skutečně byly. Existenci potvrzují historické doklady již ze 16. století. Dodnes se na svahu nad rybníkem říká Pod Vinicí. Vědecké zdůvodnění je prozaické. Jméno Vinoř bylo snad utvořeno přivlastňovací příponou z osobního jména Vinor. Ve starých písmných památkách je pak název obce psán jako Uinar, Vinori, Winarz (ještě roku 1860), až k dnešní podobě Vinoř.

Zakládací listina Vyšehradské kapituly za panování Vratislava II. z r. 1088

Král Vratislav II. daroval roku 1088 vyšehradské kapitule řadu obcí, poddaných a prebend v okolí Prahy. Mezi nimi jmenována i Vinoř. Listina je psána latinsky. Část listiny týkající se naší obce, uvádí:„Vratislaus rex Bohemiae ecclesium collegiatam sanctorum Petri et Pauli In Castro Vissegradensi fundat eigue amplas posseiones et V reditus donat … Hec sunt nomina familie.

Před staletími náležela půda v zemi knížeti, králi, kteří ji pak z různých příčin připisovali šlechtě, kostelům, klášterům. Církevní instituce obvykle v nouzi prodávaly získaný majetek, a tak se církevní vlastnictví dostávalo do světských rukou. Obdobně se i Vinoř ocitla v rukou bohatých pražských měšťanů.

Patronem kostela v obci byl roku 1356 pražský měšťan Reinbold Goldner, který Vinoř vlastnil. Je připomínán k roku 1360 spolu se synem Mikulášem. Po něm převzal Vinoř jeho zeť Matěj od Věže (Mathis de Turriú). Henslín od Věže odkázal roku 1407 vinořské „zboží“ Janu z Dubče. Rytíři z Dubče drželi pak Vinoř po celé století.

Poslední svou vůlí, sepsanou 1. ledna 1508 odkázal Jan Dubecký z Dubče a na Průhonicích svému zeti Sigmundovi Zapskému ze Zap a jeho dětem, kteréž by měl s jeho dcerou Žofkou toliko mužského pohlaví, veškeré své zboží (Průhonice, Dubeč, Litožnici, Měcholupy, Pnětluky, Holi, Oujezd, Čertousy a další …).

Ve Vinoři dává:„ .. dvůr poplužný, vysazený v plat a což k tomu přísluší, item ves Hradištko blíž Vinoře, plat půl kopy grošů českých. Item k záduší do Vinoře dávati 10 kop grošů každý rok, tu vybírajících z lidí ve Vinoři a na to , aby druhý kněz chován byl podle faráře a službu boží vedl a činil a rozdával tělo a krev boží pod obojí způsobu lidu obecnímu a Pána Boha aby prosil za předky všechny, i za paní Elišku z Kraselova, manželku a mši svatou aby sloužil u toho oltáře, ktetý je pod kazatelnicí, každý den.“

Sigmund Zapský se Žofkou z Dubče, měli pět dětí - Oldřicha, Adama, Kateřinu, Lidmilu a Anežku. Po Sigmundově smrti, při dělení dědictví, získal Vinoř Adam Zapský. S manželkou Johankou z Vrabí měli pět dětí - Jana, Karla, Annu, Sigmunda a Fridricha. Adam ze Zap zemřel roku 1571. při dělení dostal Vinoř Fridrich ze Zap, jehož manželka Johance ze Ctiněvsi zemřela roku 1593. (Za dva roky se Fridrich Zapský žení s Alžbětou Šlivskou). Téhož roku prodává Fridrich Zapský Vinoř Václavovi, mladšímu purkrabímu z Donína.

Kupní smlouva obsahuje popis vinořského panství. „Léta Páně 1593 ve čtvrtek po sv. Matouši stala se smlouva trhová přátelská, celá a dokonalá…
…. Tvrz Vinoř se vším jejím stavením, jak sama v sobě vystavena zdmi zavřená, i také přikopem vůkol vobehnána jest, s pivovarem, sladovnou a spilkou, dvůr poplužní s poplužím při tý tvrzí vinořský ležící, se stavením při něm všelijakým, s dědinami ornými i neornými, k témuž dvoru od starodávna přináležícími, s vinicí nově vysazenou, s lukami, vrbinami, volšinami, též hájíčkem při vsi Satalici ležícím, s mlýny náchlebnými dvěma, s jedním Hořejším o jednom kole moučným a druhým Dolejším o dvou kolách - ves tudíž Vinoř celou s lidmi osedlými i neosedlými, aneb z těch gruntů zběhlými, se siroty, vdovami, s jejich spravedlností, s platy stálýmí vysazenými, s krčnou v tej vsi vejsadní, též dvůr druhý pustý Flumovský řečený, v týž Vinoři ležící s podacím kostelem v téže vsi Vinoři, s kovárnou a rybníčky, s jedním pod Šmakovým a druhým Podlaským, třetím podsadním, čtvrtým nad mlejnkem, hořejším pátým rybníkem Velkým, šestým rybníčkem Nohavičkou, sedmým pod Hradištěm - s jiným vším a všelijakým při tvrzi a vsi Vinoři příslušenstvím …“

Po smrti pána z Donína zůstaly dvě dcery, Gryzelda a Eliška, v té době ještě nezletilé. Jim za poručníky byli jmenováni Jindřich, starší purkrabí z Donína a na Benátkách, Gryzelda Kolovratová z Lobkovic a na Chýších, Kateřina Donínka z Dubé a na Lipce. Na plném soudu zemském žádali o zplnomocnění dcer, aby mohli Vinoř a Hradiště prodati. Jejich žádosti zemský soud vyhověl s podmínkou, že jejich plnoletost platí jen po dobu prodeje. Po prodeji a po zápisu do zemských desek byla jim plnoletost zase odňata.

Vinoř a Hradiště se dvěma tvrzemi, třemi dvory, sedmi rybníky, dvěma mlýny, kovárnou, "vejsadní" hospodou koupila Kateřina Smiřická z Hazmburka a na Kostelci nad Černými lesy zápisem do zemských desek ve středu po neděli letní 1596 za 16 000 kop míšeňských.

Kateřina Smiřická z Hazmburka záhy zemřela a téhož roku 1604 její manžel Petr Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka a na Brozanech, císařský rada, hejtman litoměřického kraje, prodává tvrz Vinoř s poplužním dvorem, mlýny, vinicemi, rybníky, kovárnou "…., item dvůr druhý Hradiště, item ves Ctěnici s dvorem poplužním, ves Předletici celou", Václavu Bořenovi ze Lhoty a na Roztokách za 35 000 kop míšeňských.

Roku 1626 se Vinoř a Hradiště dostávají v držení rodu pánů z Valdštějna, v jejichž majteku zůstaly do roku 1651, kdy Karel Ferdinand z Vladštejna prodává Vinoř a Hradiště Heřmanovi Černínovi z Chudenic.

Tvrz Hradiště se však již roku 1627 uvádí jako pustá.

Třicetiletou válkou byly české země zpustošeny a vydrancovány. Co nezničili cizí žoldnéři, dokonala vojska císařská. Pole neoraná, stavení vypálená, dobytek vytlučen. Podobný osud stihl i Vinoř. Ve snaze získat přehled o situaci v zemi vydává český sněm roku 1654 nařízení k sestavení berní rully.

Umožňuje nám pohled na zbídačenou Vinoř. Nacházíme zde všehovšudy osm usedlostí. Chalupníci Jiřík Byšický, Martin Kubant, Vávra Urkovský, Šimon Merunka, Jiřík Koreček, Jiřík Dolejší, Václav Bosáků a Jan Horský mají střechu nad hlavou a pár strychů polí. Zápis o nich říká: „Poněvadž téměř všichni na živnosti zkaženi jsou potahují se toliko šesti potahy“. Vypočítává dále „stavení rozbořený a pustý … „. Smutný výčet pokračuje, že „…. Selský stavení Doležalovský, Jiřbičkovský, Jansovský a Sojovský, bylo u nich kdys 90 strychů polí, nyní zbylo jen místo …“. Podobně jsou popisována stavení chalupnický Kuklovský, Kuřpachovský a Čermákovský s dovětkem „Bylo kdys u chalupy ….“.

Vinoř byla před zánikem, selskému lidu nastaly zlé časy. Z pozemků, na kterých usedlost stála platil se úrok nebo činže podle toho, komu půda patřila - vrchnosti do důchodu, obci do obecní kasy, faře za pozemky zádušní. Nekonečnou zátěží byla činže, zvaná železná kráva. Fara mívala dostatek dobytka a za roční poplatek mohla chalupníku nebo domkáři pronajmout krávu. Stávalo se, že nájemci kráva pošla. Náhradou musel dát svůj dobytek, měl-li nějaký, nebo platit nájem, jako by krávu měl. Za těchto podmínek docházelo často ke změnám držitelů gruntů a chalup. V nejednom případě usedlík grunt svévolně opustil, zběhl.

V době vlády císařovny Marie Terezie byla provedena revizitace majetku a sestaven takzvaný Tereziánský katastr. Eviduje opět jednotlivé usedlosti a navíc popisuje panský a farní majetek. Dozvídáme se, že Vinoř roste, hospodaří zde již osmnáct hospodářů. Jejich jména nám mnoho neříkají, i když jsou uváděny výměry polí a jich poloha, například U chvalský cesty, U poštovní cesty, Na homolce, U vinařice, U necek, Za kovářem, a tak dále.

Mnohem přesnější obrázek nám poskytuje Josefínský katastr, sestavený v roce 1780. Pozemky byly měřeny řetězem, ověřenou latí, dlouhou 10 vídeňských sáhů. Vyměřené pozemky byly zapisovány v přítomnosti rychtáře, dvou konšelů a zástupců vrchnosti. Každodenní práci na katastru podpisovali Jiří Janatka, vinořský rychtář, konšelé Vojtěch Nauše a Jan Řepka. Vinoř byla rozdělena na jedenáct položení. Zápisy dokládají, že v místním place obce Vinoře stálo v roce 1780 celkem 48 usedlostí poddanských osob. Až do té doby neexistovala popisná čísla stavení, ani čísla pozemků. Josefínský katastr toto číslování zavedl.

V letech 1840-45 byl sestaven stabilní katastr. Obec byla rozdělena na 361 parcel, ležících v místech, kde se říkávalo: Místní plac, Les, V podolankách, Na dlouhejch, Na zadních, Na hrusišti, Bažantnice. Vesnice měla osmdesát popisných čísel. Známe jména domkářů, chalupníků, čtvrtsedláků, půlsedláků a sedláků. Máme představu, která stavení kde stála a jak po čtvrt tisíciletí vznikal půdorys staré Vinoře. Utvářel se kolem návsi, podle staré cesty na Starou Boleslav, v prostoru pod kostelem, podle potoka Valchy. Víme, že v nynějším popisném čísle 2 byla kovárna, v čp. 76 pekárna, další pekárna v čp. 36, rustikální hospoda v čp. 81, dominikální hospoda v čp. 43, obecní pastouška v místě nynějšího čp. 51, mlýn na čp. 44.

Černínové
Po staletí plných 267 let, vlastnili Vinoř Černínové. Tento starý český rod, větev Drslaviců, měl původní sídliště v Chudenicích u Klatov. Byl založen kolem roku 1200. Po třicetileté válce za prokázané služby císaři Ferdinandu II. byl povýšen do hraběcího stavu. Výhodnými sňatky a odměnami za věrnost císaři získal značný majetek.

Po smrti hraběte Františka Antonína dědil panství jeho synovec Prokop Vojtěch Černím a držel je až do roku 1777. V letech 1719 až 1724 dal vystavět vinořský zámek. Zámek je dvoupatrová podsklepená budova s osmadvaceti místnostmi, dvěma jídelnami a přízemní halou, řešená jako typické panské sídlo té doby. Má čtvercový půdorys 30 m x 29 m s vydutými rohy. Autorem stavby je pražský architekt František Maxmilián Kaňka. Mezi jeho hlavní díla patří například kostel sv. Klimenta v Praze, přestavba Černínského paláce, přestavba Karolina, přestavba Klementina a řada venkovských staveb.

Prokop Černín založil ještě anglický park a bažantnici. Byl dvakrát ženat a měl šestnáct dětí, devět dcer a sedm synů. Jeden z nich, Wolfgang Maria Černín (1766-1813), založil vinořskou větev rodu Černínů. Nezapírali svůj český původ. Mezi sebou mluvili německy, se služebnictvem česky. V hraběcí hrobce jsou české nápisy i z doby, kdy česká řeč byla v opovržení. Většina Černínů, pocházejících z této větve, je pohřbena v kapli na místním hřbitově.

Typické feudální vztahy mezi zámkem a vesnicí pěstovaly obě strany. Černínové blahosklonně přijímali místní pocty a významné funkce v obci, i když je přirozeně nevykonávali a dávali se zastupovat zámeckými úředníky. Zvláště Wolfgangův syn Otakar (1809 až 1886) upevňoval feudální pouta k vesnici. Byl starostou obce, v roce 1879 prodal obci pozemek na stavbu školy. Za tohoto majitele byla zrušena robota. Dnem 7. září 1848 se sedláci stávali plnými vlastníky své půdy. Vykupovali grunty ve stříbrné měně najednou nebo ve lhůtách do dvaceti let.

Před zrušením roboty se panství Vinoř skládalo z devíti vesnic, s počtem 358 stavení a 2770 obyvatel. Tvořily je obce:

Vinoř	80 stavení	656 obyvatel
Kbely	76 stavení	634 obyvatel
Satalice	23 stavení	171 obyvatel
Radonice	54 stavení	430 obyvatel
Podolanka	5 stavení	35 obyvatel
Kostomlátky	34 stavení	235 obyvatel
Cvrčovice	10 stavení	67 obyvatel
Třeboradice	31 stavení	74 obyvatel
Letňany	45 stavení	355 obyvatel

Otakar Černín, pán na Vinoři, byl doživotním členem panské sněmovny na říšské radě a dvorním radou všeobecné komory. Měl tři syny a dvě dcery. Držel Vinoř až do své smrti 12. července 1814.

Jeden ze synů, Děpold Černín, rovněž doživotní člen panské sněmovny, c.k. komoří a major na odpočinku, byl zde majitelem do 6. listopadu 1893. dobovou poddanskou atmosféru obce líčí zápis z 8. září 1893, kdy obecní zastupitelstvo se připravuje uvítat Vysokorodého pana hraběte s celou rodinou:„V den příjezdu, totiž 15. t.m. večer uspořádán bude průvod pochodňový z obce do zámku, za spoluúčinkování slavných obcí sousedních a spolků veteránů, hasičů, živnostenského a zpěváckého, kdež z jednotlivých korporací se utvoří deputace, kteráž se k panu hraběti odebéře a své uvítání vysloví. Dále usneseno spolku veteránů potřebný náklad na hudbu nahraditi … „
Děpold měl sedm dětí, dceru a šest synů.

Posledním majitelem panství byl Otakar Černín (nar. 1872), prominentní osobnost, pozdější c.k. rakouský ministr zahraničí. I jeho generace zachovává postoj šlechetných dárců. V roce 1909 věnuje Otakar obci zdarma bývalý písečník na zřízení dětského hřiště. V roce 1908, u příležitosti oslav šedesáti let panování císaře Františka Josefa I., je dána do provozu silnice z Vinoře do Horních Počernic. Velká slavnost sázení stromů v aleji, jíž se okázale zúčastňují též hraběcí děti, pokračuje v zámeckém parku za účasti vesnického obyvatelstva.

Po řadu let jsou třešňové aleje na Jubilejce vydatnou zásobárnou ovoce. V této době přijíždějí na vinořský zámek významné návštěvy, zejména z okruhu osnovatelů první světové války. Patří k nim následník trůnu Ferdinand d´Este, hostem tu byl i německý císař Vilém II. a arcikníže Karel, pozdější rakouský císař.

Černínové obývali zdejší zámek do roku 1917, kdy se rodina odstěhovala do Aussé ve Štýrsku. Otakar, rakouský diplomat, známý nepřátelským postojem k českému státu, byl 12. dubna 1921 po částečném odškodnění zbaven veškerého majetku. Po vzniku Československé republiky přešel objekt zámku do vlastnictví státu. Vinořské panství bylo rozparcelováno a utvořeny zbytkové statky. Některé pozemky si stát ponechal pro státní zájmy (letiště Kbely). Hrabě Otakar Černín zemřel 4. dubna 1932 ve Vídni.

V roce 1918 zvláštní komise vedená ministrem Rašínem převzala inventář a zámek předala do užívání řádu anglických panen, a to náhradou za budovy v Praze, které převzal stát. Tento řád zde sídlil až do roku 1924. Avšak černínský statek měnil po roce 1918 majitele. V letech 1919-1922 zde hospodařila společnost pro zpeněžení dobytka, v letech 1923-1924 pak čakovický cukrovar. V roce 1925 koupil statek i zámek bankéř Jindřich Bělohříbek. Po druhé světové válce se majetek opět vrátil do vlastnictví státu. V období let 1945 -1947 spravoval objekt zámku místní národní výbor a byla zde ubytována jugoslávská učňovská mládež. Později byl zámek adaptován pro budoucí nemocnici, ale nakonec zde byla umístěna internátní škola pro dementní děti. Od roku 1952 zámek spravuje a pro své účely využívá ministerstvo vnitra.