Černínové z Chudenic
(Podle lexikonu české šlechty, díl 1, str. 37) |
|
|
Czerninové z Chudenic patří mezi nejstarší
i nejvýznamnější české rody. F. Palacký soudí,
že Černínové mají svůj původ v rodu Drslaviců,
B. Balbín odvozuje rodovou posloupnost od Přemyslovce
Jindřicha Znojemského.
Prapředek rodu je s určitostí doložen listinným
dokumentem z 12. století, stejně tak i Chudenice, ležící
nedaleko Klatov, které rod nikdy v historii nemusel ani
opustit, ani prodat. Černínové z Chudenic nejsou příbuzní
s jiným rodem Černínů z Černína, který sídlil ve
východních Čechách. Erb se v průběhu historie měnil,
pravá polovina zůstala červená, v levé modrobílé
jsou tři pruhy, tj. v heraldice tzv. polotrojříčí,
při povýšení tu přibyly iniciály Rudolfa, Matyáše
a Ferdinanda II. s rakouským štítkem a ještě později
doprostřed iniciály F III, tj. Ferdinanda III.
Prvním historicky známým Černínem byl nejvyšší
komoří krále Otakara I., upadl však v královu
nemilost a byl vypuzen ze země.
Do 16. století rod ničím nevynikal a byl velmi
chudý, později se rozdělil na několik větví,
radnickou, tasnovickou a chudenickou, které vymřely, a
tak předchůdcem všech Černínů je zakladatel
nedrahovické větve, hejtman vltavského kraje Jan, jenž
měl pět synů a tři dcery.
V 17. století majitel Chudenic Humprecht stál nejprve na straně odbojných stavů,
později přešel na stranu vítězů, nejstarší Diviš
byl hejtmanem Pražského hradu, ale jako katolík se přidal
na stranu stavů a skončil na popravišti. Jeho bratr
Heřman podnikl s přítelem Kryštofem Harantem cestu
do Palestiny a později i k tureckému sultánovi. V r.
1620 se "postavil na správnou stranu", a tak jako staroměstský
císařský hejtman byl svědkem popravy svého přítele
Kryštofa Haranta i svého bratra. Heřman obdržel v r.
1627 s bratrem Humprechtem říšský i český hraběcí
titul. Díky císařské přízni nashromáždil veliký
majetek, přikoupil Petrohrad, Andělskou Horu, Nejdek,
takže ke Kozlu, Švihovu přibyly další rodové državy.
Zemřel r. 1651 bez potomků, dědicem se stal jeho
prasynovec Humprecht Jan.
Další Černínové působili v císařských službách,
např. František Josef získal titul dědičného číšníka
Království českého, ale vynikli i jako znalci umění
a podporovatelé věd. Jan Rudolf položil základy černínské
obrazárny, byl prezidentem Akademie výtvarných umění
a jeho syn Eugen Karel sloučil v Jindřichově Hradci
archívy Černínů, pánů z Hradce a Slavatů a vytvořil
tak po Třeboni druhý největší šlechtický archív.
Na začátku 20. století spojili Černínové se svým
jménem i jméno a erb vymřelých hrabat Morzinů.
Rudolf Theobald (1904-84) byl vězněn nacisty, dnešní
Černínové žijí v Rakousku, Německu, Velké Británii,
Portugalsku, USA i u nás doma, např. hlava dymokursko-vinořské
větve Děpold Josef Maria i většina jeho dětí.
Heřmanův dědic Humprecht Jan cestoval po Evropě a
žil životem bohatého kavalíra, neboť zdědil panství
Jindřichův Hradec, přikoupil Kost, Landštejn,
Kosmonosy, Lnáře, Vinoř a zahájil stavbu zámečku
Humprecht u Sobotky, nazvaného jeho jménem, a především
velkolepého paláce v Praze, kde je dnes ministerstvo
zahraničí. Protáhla se na tři desetiletí a stála
velkou část rodinného jmění. Byl jmenován královským
místodržitelem a později působil jako vyslanec v Benátkách
a Cařihradě.
Příbuzenskými svazky byli Černínové spojení s
Fürstenberky, Hrzány, Kinskými, Salmy, Slavaty,
Schwarzenberky, Lobkovici aj. |
|
|
|
|
|
|
|
 |
| |
| |
| |
|
Rodová
legenda
o vzniku jména má několik verzí: |
První
vypráví o mocném rodě Drslaviců, jenž pohněval krále
tak, že tento poručil jeho statky vyplenit a rod vyvraždit.
Z celého rodu zůstal jen malý chlapec, kterého chůva včas
ukryla v tvrzi do krbu. Když pominulo nebezpečí, ukázala
ho lidu, který zvolal: "Chudinec, jak je černý. Bůh
nám tak zachovej, abys někdy zas byl pán náš !"
Druhá pověst
vypráví, že český kníže zabloudil při honu a musel strávit
noc v uhlířově chalupě. Tu si všiml, že uhlířovy děti
si hrají s třpytivým drahokamem. Uhlíř pak zavedl knížete
k jeskyni a předal mu zde celý poklad. Kníže dal uhlíři
jméno Černín a povýšil ho do rytířského stavu. |
|
|
|
|
|
|