|
Nejstarší
historie
|
|
|
Náš kraj
byl
odedávna hustě zalidněn. Při různých příležitostech,
obvykle při zemních pracích, objevují se
archeologické nálezy.
 Nejvýznamnější
objev byl získán u Přezletic, necelé tři kilometry
od Vinoře. V bezvýznamném malém lomu pod terénní
vlnou, zvanou Zlatý kopec, byly
nalezeny pozůstatky světoznámého
staropaleolitického sídliště Homo Erecta
- člověka z doby přechodu mezi nejstarším a
starším paleolitem, tj. v době před 700000 lety.
Byli
to velcí, zdatní lovci a sběrači, kteří byli
schopni ulovit i největší zvířata. Tito lidé již
používali jednoduché kamenné, kostěné i dřevěné
nástroje - palice, pěstní klíny, drásadla
apod.
Obec Vinoř je
velmi bohatá na nálezy téměř ze všech pravěkých
období (kultura volutová, vypíchaná, moravská
malovaná, nálevkové poháry, kanulovaná, šňůrová,
únětická, mohylová, bronzová, knovízská, laténská a hradištní). V některých případech byly
nálezy objeveny náhodně soukromníky a odevzdány vědeckým
institucím. Nejvíce nálezů je uloženo v Národním
muzeu, v depozitáři v Praze na Hanspaulce, většinou
však bez přesného určení místa nálezu.
Již roku 1897
bylo ve vinořské panské cihelně objeveno depo
bronzových předmětů, pocházející z mladší doby
bronzové (rozhraní 2. a 1. tisíciletí před naším
letopočtem). Soubor bronzů je uložen v Národním
muzeu a pochází z Buchtelovy sbírky.
Při zahájení
stavby sokolovny v roce 1925 byly objeveny keramické nádoby
světlé barvy, ručně zhotovené z plavené hlíny. Současně byl
nalezen kamenný provrtaný sekeromlat, dlouhý 18 cm a
mlat podoby kola v délce 13 cm, rovněž provrtaný ( pozdní doba kamenná, tzn.
druhá polovina 3.
tisíciletí a počátek 2. tisíciletí před n. l.).
Dalším nálezem jsou čtyři hliněné nádoby, již
vypalované, patrně zhotovené na hrnčířském kruhu.
Nádoby velikosti 18 cm, 13 cm, 11 cm, 9 cm, jsou zdobené
čárkováním, vlnovkou, dvojitou vlnovou (
keramika hradištní tzn. 7. a 8. století našeho
letopočtu). Objevené předměty určili dodatečně až
v roce 1948 dr. Svoboda, dr. Neustupný, dr. Turek.
Vinořský hřbitov
byl dvakrát rozšiřován. Poprvé v roce 1929, kdy
byla zbořena severovýchodní zeď a hřbitov rozšířen
o sousední pole. Po leteckém útoku na obce dne 25. března
1945 byl v třešňovém suda před hřbitovem vykopán
společný hrob neidentifikovaných obětí. To byl začátek
druhého rozšíření hřbitova směrem ke státní
silnici. V květnu 1947 při kopání hrobu právě na místě
dřívější třešňovky, byly nalezeny střepy a zvířecí
kosti. Povolaný archeolog zjistil, že jde o sídlištní
jámu s vypíchanou keramikou ( 4. až polovina
3. tisíciletí před n. l.), Ve vyházené výplni jámy
objevil ještě zdobené i nezdobené střepy,
pazourkovou čepelku a uhlíky.
Od 14. června
1947 pokračovali ve výzkumu členové prehistorického
semináře filozofické fakulty UK. V několika vrstvách
nalezli další části nádob, nezdobených i zdobených
střepů s jemným i hrubým vpichem, pazourky. Kamenná
sekerka a motyka byly nalezeny na hranici černozemi a
žluté spraše. Nejvíce nálezů se objevilo v hloubce
150 cm, kde byl patrně střed odpadové jámy.
Déle než třicet
let zajímá archeology ostroh nad rybníkem V Obůrkách.
Místní národní výbor zde uvažoval o těžbě písku
a v roce 1947 tu otevřel pískovnu. Při odkrývce
zeminy asi v roce 1953 objevili skalníci první nález.
Archeologické výzkumy v roce 1955, zejména v letech
1959 a 1960 prokázaly, že jde o opevněné sídliště
z období únětické kultury ( první polovina
2. tisíciletí před n. l.). Bylo odkryto a prozkoumáno
devět samostatných objektů, z toho šest jam, pravděpodobně
podlaha zahloubené chaty, větší množství kůlových
jamek a dlouhý základový žlábek. Všechny jámy
jsou téhož charakteru, jde o obvyklý zásobník jam.
Ve všech byla nalezena typická keramika s veteřovskými
vlivy a množství zvířecích kostí. Jeden objekt,
pravděpodobně podlaha zahloubené chaty, byl pokryt téměř
souvislou vrstvou mazanice, na níž bylo nalezeno několik
atypických střep a jeden drobný střep, patrně z
doby římské. Kůlová stavba ze šesti kůlů rozměru
2,5 x 5 metrů byla umístěna těsně při okraji pískovny,
takže se pravděpodobně nezachovala celá. Vně příkopu
se nalezla větší část únětické nádoby, která
ukazuje, že tento lid neosídlil jen ohraženou část
ostrožny, ale že patrně bylo osídleno i širší
plató, pravděpodobně opevněné dalším příkopem.
V roce 1981 bylo toto území zapsáno do státního
seznamu nemovitých kulturních památek.
V zámecké oboře
leží dvoudílní hradiště. Velké hradiště má
rozlohu 3 hektary. Malé hradiště 86 arů. Již v roce
1981, a od té doby až po současnost, byla tato
lokalita několikrát popsána, ale vědecky podrobně
zkoumána nebyla. Hradiště je považováno za slovanské,
přesněji mladohradištní až pozdně hradištní. V
posledním období se průzkumem zabývá Muzeum hl. m.
Prahy. Výsledky do míst při západním a východním
okraji středové části. Nalezeny vahou kalichových
okrajů, keramika 12. a 13. století, fragmenty z pozdního
středověku, zlomky kachlů. Ve střední poloze hradiště
se objevuje množství opukových kamenů a prejzů.
Vědce zajímají
problémy staršího osídlení na hradišti, existence
staršího vesnického sídliště, průběh osídlení
na vlastním hradišti s měnícími se formami (hradiště
- tvrz). Bude-li provedena navrhovaná archeologická
sondáž, včetně řezu valem, jistě se podaří nalézt
odpovědi na existující otázky a získat ucelený
obraz. |
|
|
|
|
