|
 Vinořská
škola je nejstarší školou v širokém okolí. Měla
svého učitele již za panování Marie Terezie
(1740-1780). Tereziánský katastr zde učitele uvádí.
Farní škola stávala v sousedství kostela. Bylo to
stavení čp. 59 o jedné světničce a skrovným bytem
pro učitele. Když světnice už pro žáky nedostačovala,
byla roku 1780 postavena na návsi nová školní budova
čp. 21 na severovýchodní straně poplužního dvora
opět o jedné světnici a bytem pro učitele. Staré
stavení čp. 59 bylo roku 1780 prodáno. Pro školu
byly ustanoveny dvě učitelské síly. Vyučovalo se však
jen v jedné světnici, někdy na chodbě nebo v učitelově
příbytku, na jaře a v létě na školním dvorku.
Roku 1870 byla z obou stran staré školy přistavěna křídla,
takže až do roku 1856 měla škola dvě třídy a od
tohoto roku do roku 1879 pak tři třídy.
Stísněná situace školy byla řešena novostavbou v
roce 1879, její náklad činil 19 133 zlatých. O patnáct
let později, tedy v roce 1894, místní školní rada
znovu vykoupila původní školní stavení čp. 59,
dala je zbořit, aby získala místo pro přístavbu
uskutečněnou v roce 1896, jež představovala hodnotu
11 000 zlatých. Stará škola čp. 21 byla prodána za
2800 zlatých. Později zde byla pošta.
Podle fase (přiznání jmění, příjmů, důchodů k
zdanění) ze dne 7. července 1836 měl učitel zdejší
školy příjmy z výnosu osmi korců polí, ze školní
zahrádky, za varhanickou službu od kostelů vinořského,
třeboradického, cvrčovického, od kaple satalické, výnosy
štóly, posnopného (dávka odváděna ve snopech učiteli),.
Sobotales (týdenní plat učitele, vybíraný od rodičů)
od 307 školou povinných dětí - celkem 126 zlatých
čistého.
Školní docházka bývala v zimě početnější než
na jaře a v létě. Školní děti vypomáhaly při
polních pracích a dostávaly takzvanou úlevu. Roku
1848 zde bylo 70 procent nezameškaných dnů. Po dosažení
dvanácti let byli žáci propuštěni ze školní docházky.
Koncem školního roku se konaly veřejné zkoušky,
kterým bývala přítomna hraběcí rodina a duchovní
hodnostáři. Žáci propuštění ze školy docházeli
vždy v neděli odpoledne na opakovací hodiny.
V roce 1875 se přiškolené obce Radonice, Kbely a Přezletice
domáhaly, zřízení samostatných škol. Tyto žádosti
byly zpočátku zamítnuty, pak v roce 1889 povoleny
pobočky ve Kbelích a v Radonicích. Nakonec však byla
18. listopadu 1891 zřízena samostatná škola v Radonicích
a 19. ledna 1892 trojtřídní škola ve
Kbelích.
Vinořské společenstvo živnostníků mělo zájem o
další vzdělávání učňovské mládeže. Nalezlo
pochopení a podporu školní rady i obecního
zastupitelstva, a tak vzniká živnostenská škola
pokračovací. Její činnost zastavuje první světová
válka, ale po deseti letech, počátkem školního roku
1924-25 se výuka obnovuje. Do dvou tříd docházejí učedníci
různých řemesel - zedníci, tesaři, truhláři, zámečnici,
klempíři, sklenáři, obchodní příručí. Vinořská
pokračovací škola neměla vlastní prostory, sídlila
v budově obecné školy. Vyučovalo se ve středu od
dvou do šesti hodin večer a v neděli dopoledne od
osmi do dvanácti hodin. Později se místo neděle učilo
v sobotu odpoledne. Školní rok trval od října do
dubna, tedy sedm měsíců. Učitelský sbor byl pětičlenný,
složený ze tří odborníků a dvou učitelů obecné
školy. V roce 1930 byla zřízena třetí třída. Počet
žactva se pohyboval mezi čtyřiceti až padesáti
frekventanty z Vinoře, Kbel, Satalic, Radonic, Přezletic.
V roce 1928 měla škola celkem 65 žáků. Od roku 1930
ji navštěvovaly i dívky (tři až pět švadlen,
prodavaček). Docházka byla dobrovolná. Hlavním
vkladem byla společná snaha mistrů řemesel, rodičů
i učňů získat pro budoucí řemeslníky co největší
vědomosti i dovednosti. Výstavy školních a dílenských
prací učňů, pořádané na závěr školního roku přesvědčivě
ukázaly dobré výchovné a odborné výsledky školy.
Existenci pokračovací školy však nahradilo nastupující
období rozvoje sítě měšťanských škol.
Podnět k založení měšťanské školy ve Vinoři
vznikl až v roce 1928. Nejdříve se uvažovalo o umístění
stavby proti budově obecního úřadu, později se
navrhoval prostor za zámkem. Staveniště za výměnu
postoupili rolníci Hrabě a Kostelecký. V lednu 1930
dodali stavební plány pražští architekti ing.
Caivais a Weis. Stavba byla zahájena v květnu 1931 a
škola se otevírala v září 1933, jako pobočka měšťanské
školy ve Kbelích. Školu stavěl místní stavitel
Josef Hradec nákladem 1 145 000 Kč a obec se stavbou
zadlužila částkou 650 000 Kč. Měšťanskou školu měly tedy dřív
Kbely než Vinoř. Samostatné ředitelství ve Vinoři
bylo zřízeno s účinností od 1. ledna 1934 a zapsáno
206 žáků. Docházeli z Vinoře (68 žáků) a okolních
obcí - Satalic, Přezletic, Kostomlátek, Radonic, Horních
Počernic, Chval, Svépravic, Jenštejna (138 žáků).
Veškeré provozní náklady hradila obec Vinoř. Přiškolené
obce nepřispívaly i když počty žáků stoupaly na
56 žáků z Přezletic, 25 z Radonic, 31 z Horních Počerníc,
Chval a Svépravic. Žáci z okolních obcí byli
povinni platit školné ve výši 200 Kč ročně.
K 1. 9. 1999 byl otevřen nový školní pavilon o 4 třídách,
hale a s půdní vestavbou 2 bytů 3+1 a 1+1. |
