Nálet na Květnou neděli 1945
V průběhu posledního půlroku druhé světové války byla Praha celkem třikrát bombardována americkým letectvem. První nálet se odehrál v listopadu 1944, druhý v únoru 1945 a třetí proběhl 25. března 1945. Spojenecké pumy tehdy dopadaly na průmyslovou oblast v severovýchodním cípu české metropole a tento nálet se od dvou předchozích v lecčems lišil. První, víceméně nahodilý odhoz pum na elektrárnu v Holešovicích 15. listopadu 1944, měl jen epizodní charakter. Naopak druhý, 14. února 1945, při němž byla těžce postižena civilní zástavba především na Novém Městě a Vinohradech, budí dosud velké kontroverze. Jednak proto, že šlo o jeden z četných válečných omylů, ale především proto, že co do počtu lidských obětí byl nejtragičtější. Třetí nálet 25. března 1945, který postihl průmyslovou oblast v severovýchodní části Prahy, byl jediný z nich plánovaný a zaměřený proti vojensky důležitým cílům.
Za datum útoku byla zvolena Květná neděle, aby byly omezeny ztráty mezi českým dělnictvem bombardovaných průmyslových závodů. Prioritním cílem byl totiž průmyslový komplex v Libni a Vysočanech, kde se nacházela největší koncentrace zbrojního průmyslu v hlavním městě. Šlo především o provozy ČKD, které dle plánů měly být vyřazeny již v říjnu 1944, a pak také vysočanská letecká továrna Aero. Kromě toho se na seznam cílů dostalo ještě několik letišť, především letecká základna Luftwaffe ve Kbelích a přilehlé letiště Letňany.
Nálet na kbelské letiště trval necelé dvě hodiny a mezi 12.03 a 13.38 svrhlo 160 bombardérů B-17 Flying Fortress a 48 bombardérů B-24 Liberator na toto letiště 53 851 kusů dvacetiliberních bomb. V ČKD se po tomto náletu dlouho nic nevyrábělo a na letištích bylo vyřazeno celkem 144 strojů, ztráty mezi civilním obyvatelstvem Prahy a přilehlých obcí byly ovšem i v tomto případě poměrně vysoké.
Na bezprostřední sousedství vojenského letiště doplatily Kbely – zdejší vysoké ztráty byly do značné míry přičítány zkušenostem vnitřní Prahy z náletu 14. února 1945. Tehdy byly použity především velké 500liberní pumy, jimž neodolaly ani některé kryty, takže lidé takové ochraně přestávali důvěřovat. Proto hledali spásu nikoli v krytech a sklepeních, nýbrž v útěku do polí. Tam je však dostihly střepiny ze záplavy menších 20liberních střepinových bomb, určených pro letouny parkující na kbelské a letňanské základně.
Vinořský tajemník Josef Nesnídal chodil normálně do úřadu i v neděli, tuto neděli však byl na zahradě. Že nad ním krouží letadla, si všiml těsně před tím, než za ním přiběhl jeho soused Karel Trost, že jsou bombardovány Vysočany a letadla letí na kbelské letiště. Nesnídal se schoval do sklepa pod chatou, kde celé bombardování přečkal. Když se šel po dvou hodinách podívat do obce, zhrozil se. Ulice od zámku dolů až ke hřbitovu byla plná skla, okna všech domů byla vytlučena. Na náměstí to nevypadalo lépe – nejhůře dopadly domy u Hofmanů a u Doušů, zasažena byla fara i kostel. Pod kostelem na lukách byly krátery od bomb a někde bylo vidět krátery s bombami ještě nevybuchlými. Zásah dostala i budova úřadu a v tajemníkově kanceláři letěly střepy přes jeho stůl v úrovni hlavy, takže měl velké štěstí, že byl na zahradě. Na hřbitov dopadly tři bomby, které poškodily sedmnáct pomníků. Zasažen byl také pomník obětem první světové války, a socha měla zničený obličej, což tajemník Nesnídal nesl opravdu velmi těžce.
Strašnou práci pak měli farář s hrobníkem, kdy farář stíhal světit hroby, ale už ne plně zaopatřovat mrtvé, a hrobník prohledával mrtvá těla kvůli identifikaci. Hrobník Václav Skákal o tom napsal následující báseň:
Byla právě Květná neděle
pašijí když dozněl hlas
v našem kostele
Tentokráte kati přišli
jiný měli strůj –
jiné heslo znali
nežli „Ukřižuj!“
Zakroužili nad vesnicí
bomby svrhli dolů
pomlátili lidské klasy
v nejpěknějším stvolu
Tři sta mrtvých přivezli mi
smutného dne – v březnu
po polích je umlátili –
každý měl svou bednu
Žádnou řečí, žádným slibem
život se jim nevrátí –
ti, co je zde pokosili
byli vzdušní piráti!
Když jdeš kolem této šachty
hroby slzou smoč –
předčasně jim život vzali
a žádný neví proč?
Tou šachtou měl Václav Skákal na mysli hromadný hrob pro 44 těl neidentifikovaných obětí, která byla pohřbena ve společné šachtě vykopané v třešňovce za původní hřbitovní zdí. Brzy se na tomto místě začalo pohřbívat běžně, byla zbořena zeď u druhé části a hřbitov tak byl naposledy rozšířen. A proto má dnes poněkud zvláštní tvar.
Vinoř byla bita na tom, že je to do Kbel blízko, ale také na jednom faktu, který si zapsal Josef Nesnídal: „Německé velitelství vojenského letiště ve Kbelích mělo uschováno značné množství létadel v zámeckém parku ve Vinoři, v domnění, že haluze stromů budou zakrývat viditelnost, ale v měsíci březnu větve stromů viditelnost nezakrývaly a bylo jich z výše dobře vidět.“
Vinoř byla tímto náletem těžce postižena – nezůstal netknutý snad jediný dům a v naší malé obci zahynulo prokazatelně 49 lidí a dalších pět později v nemocnici, 70 osob utrpělo těžká a 220 lehká zranění. Poslední obětí tohoto náletu byla Františka Vyskočilová, která byla usmrcena nevybuchlým granátem na poli 9. července 1945. Od té doby se občas ve Vinoři nějaká ta nevybuchlá puma z tohoto náletu najde. V září 1982 nalezl jednu hrobník Ladislav Plaček při výkopu hrobu; v srpnu 1995 byla další nalezena nedaleko střelnice ve Ctěnicích. Prozatím poslední nevybuchlá letecká bomba z náletu byla nalezena v Nemošické ulici při stavbě domu dne 29. března 2022.
Veronika Cihlářová, kronikářka
