Městská část Praha-Vinoř

Zámek ve Vinoři

Zámek ve Vinoři je barokní novostavbou, která byla postavena stranou od původní vinořské tvrze, ale narozdíl od tradované verze nevznikla v jedné stavební etapě.
Výstavbu dnešního "maison de plaisance" z let 1719 až 1723 provedenou podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky, tehdejšího dvorního architekta Černínů, předcházela dlouho před tím jiná stavba.
Přestože neexistují doklady, je pravděpodobné, že se zde nalézal obdobně půdorysně utvářený objekt, avšak nižší. Ten pocházel z doby, kdy panství Vinoř patřilo Heřmanu Jakubu Černínovi z Chudenic, tedy ze samého počátku 18. století. Pravděpodobným navrhovatelem této předešlé stavby mohl být Giovanni Battista Alliprandi, jehož architektonickému stylu také dispozice více odpovídá, než F. M. Kaňkovi. Jedinou pramennou indicií pro náš předpoklad starší barokní stavby je ovšem pouze účet známého kameníka a mramoráře Domenika Antonia Rappoy, v němž se hovoří o trojici „starých dveří“, o „starém krbu“, a i o přenesení dalších dvou krbů.
Kaňka ovšem původní objekt radikálně proměnil, zřejmě jej zvýšil, nově zaklenul a vytvořil čestný dvůr zásluhou výstavby hospodářských objektů v předdvoří. Nově též řešil i podobu vnějších fasád a také malou francouzskou zahradu za zámkem. Tu ovšem známe jen z dobových vyobrazení vystavených dnes na zámku v Dobříši.

Posledním majitelem panství byl Otakar Černín (nar. 1872), prominentní osobnost, pozdější c.k. rakouský ministr zahraničí. V této době přijíždějí na vinořský zámek významné návštěvy. Patří k nim následník trůnu Ferdinand d´Este, hostem tu byl i německý císař Vilém II. a arcikníže Karel, pozdější rakouský císař.

Černínové obývali zdejší zámek do roku 1917, kdy se rodina odstěhovala do Aussé ve Štýrsku. Otakar, rakouský diplomat, známý nepřátelským postojem k českému státu, byl 12. dubna 1921 po částečném odškodnění zbaven veškerého majetku. Po vzniku Československé republiky přešel objekt zámku do vlastnictví státu. Vinořské panství bylo rozparcelováno a utvořeny zbytkové statky. Některé pozemky si stát ponechal pro státní zájmy (letiště Kbely). Hrabě Otakar Černín zemřel 4. dubna 1932 ve Vídni.

V roce 1918 zvláštní komise vedená ministrem Rašínem převzala inventář a zámek předala do užívání řádu anglických panen, a to náhradou za budovy v Praze, které převzal stát. Tento řád zde sídlil až do roku 1924. Avšak černínský statek měnil po roce 1918 majitele. V letech 1919-1922 zde hospodařila společnost pro zpeněžení dobytka, v letech 1923-1924 pak čakovický cukrovar. V roce 1925 koupil statek i zámek bankéř Jindřich Bělohříbek. Po druhé světové válce se majetek opět vrátil do vlastnictví státu. V období let 1945 –1947 spravoval objekt zámku místní národní výbor a byla zde ubytována jugoslávská učňovská mládež. Později byl zámek adaptován pro budoucí nemocnici, ale nakonec zde byla umístěna internátní škola pro dementní děti. Od roku 1952 zámek spravuje a pro své účely využívá ministerstvo vnitra. Zámek je v současnosti nepřístupný.

Popis zámku:

Zámek má čtvercový půdorys (30 m široký, 29 m dlouhý) s vydutými rohy. Průčelí uprostřed ustupuje čtvrtkruhově vydutými zdmi o 3,5 m zpět. Uprostřed budovy nad prostorným klenutým podjezdem je veliká obdélníková dvorana 9,76 m široká a 11,2 m dlouhá, nahoře osvětlená polygonálním světlíkem. Z dvorany vedou vchody do ostatních komnat kolem ní rozložených.

Zevnějšek zámku je prostý a úhledný. Ve středu v přízemí tři arkádové zasklené vchody, nad středním z nich z kamene tesaná znaková kartuše. V prvém patře tři široká obdélníková okna. V ostatních průčelích se zámek jeví jako jednopatrová budova s nízkým mezipatrem.

Nároží stavby jsou ozdobena omítkovou rustikou. Nad hlavní římsou obíhá prostá masivní zděná attika, po obou stranách střední průčelní barokními kamennými vázami ozdobená. Nad průčelím vikýřovitá vyzdívka s hodinovým ciferníkem, uprostřed polygonální světlík vystavěný na způsob nízké věže s nízkou dvojitou jehlancovou stříškou.

Současná podoba zahradního průčelí pochází až z rokokové přestavby probíhající v letech 1769-74, kdy za Prokopa Vojtěcha Černína byl zastavěn střední pravoúhlý výklenek a vybudován nový balkón. Také v interiérech doplnila některé pokoje rokoková výzdoba. Autor této pozdní úpravy není znám, zednické práce ale vedl polír Franz Böhm. K dalším změnám v průběhu 19. a 20. století pak došlo u hospodářských budov, především v jejich interiérech. Dnes již nerozeznáme stáj pro 17 koní, která se nalézala v jihozápadním křídle, ani menší stáj pro 7 koní v protějším křídle, kde byl dále byt podkoního, dřevník a velká ratejna pro služebnictvo. Na vlastním zámku byl nejzajímavějším prostorem sál v přízemí uprostřed (salla terrena) s pozoruhodnou Kaňkovou klenbou a sál ve 2. patře, který přesahuje do pavilonové nadstavby.